Nelítostné války hmyzu I (6)

Některé druhy hmyzu žijí osamocený život a některé žijí v koloniích. Mezi takové druhy patří i mravenci skákaví. Nejen, že mají velkou početní výhodu, ale mají i ostrá kusadla a jedový dráp na konci těla. A ještě umí skákat. Sami se živí nektarem, ale jejich larvy potřebují živočišnou bílkovinu. Naproti tomu pavouk maloočka je velmi nebezpečný. Má silné jedové drápy, silné nohy, výborný zrak a je rychlý. Když se ocitne poblíž mravenčí kolonie, schyluje se k válce. Jeden z mravenců na něj skočí a je ihned zabit. Stihne ale vyslat poplach. Ostatní mravenci běží na místo. I přes hodně obětí se nevzdávají a zasazují pavoukovi několik žihadel, kterým se do jeho těla dostává jed. Za chvíli je maloočka zcela paralyzována. V trávě a mezi listy žijí dva velmi podobní živočichové. Je to kudlanka a velká dravá kobylka. Kudlanka je přirozeným bojovníkem. V boji jí pomáhá především rychlost a jeden pár dlouhých nohou, které jsou poseté ostny. Naproti tomu kobylka je mohutnější, stejně rychlá a také má končetiny pokryté ostny. Kdo zvítězí v tomhle boji. Když stojí na listu tváří v tvář, odvážná kudlanka učiní první krok. Kobylka se stáhne. Pak se přemístí zpět před kudlanku. Obě nehybně stojí a zvažují své možnosti. Vtom kobylka skočí, uchopí kudlanku svými ostnatými končetinami a zakousne se jí do hlavy. A to je pro ni konec. Pavouci mají společné dvě věci. Mají jedové drápy, kterými usmrtí kořist a umí tkát pavučiny, které se pro mnoho živočichů stanou fatálními. Kobylka má však velmi silní zadní nohy, kterými se nejen odráží, ale také kope. Když se kobylka vydává na lov a zahlédne pavouka, bez váhání skočí z větve. Jenomže skočí přímo do pavučiny. Přilepí se na ní. Jakmile pavouk ucítí vibrace, ihned běží ke kobylce. Okamžitě začne se snovacích bradavek produkovat vlákna, kterými obaluje kobylku. Kobylka má stále šanci. Pokud by se jí podařilo pavouka silně kopnout, možná by boj vyhrála. Jenomže jakmile pavouk pronikne svými jedovými drápy do těla kobylky, už se z toho nemůže dostat a její život je u konce. Štíři mají dvě zbraně, jednak jsou to klepeta a jednak jedový osten na konci ocasu. To z nich dělá nebezpečné predátory. Takovými jsou ale i stonožky. Nejen že mají jedové drápy, ale hlavně mají několik desítek páru nohou. Když narazí na štíra, ihned zahajuje útok. Štír ji sevře klepety a tak se stáhne. Pak ale utočí znovu a znovu. Štír se snaží použít svůj jedový osten. Je to dramatický boj. Pak se ale začne stahovat. Stonožka ho popadne za ocas a ukousne mu konec ocasu. Tak štír přichází o svoji největší zbraň. Nehodlá se však vzdát a používá svá klepeta. Pak mu však stonožka vleze na hřbet a zarazí do něj své jedové drápy. Šváb je obávaným tvorem i mezi lidmi. Může se chlubit hbitostí a jakýmisi kleštěmi na konci těla. Na druhou stranu zákeřnice je ještě hbitější a rychlejší a mezi očima se jí rýsuje jedový sosák. Když je na lovu, poblíž se začne pohybovat šváb. Jakmile se přiblíží, zákeřnice útočí. Ale mine. Šváb se stáhne, ale poté se znovu vrací. Tentokrát už zákeřnice nemine. Chopí se ho svýma dlouhýma nohama a do jeho těla vnikne sosákem. To je pro švába konec. Zákeřnice už z něj poté jen pomalu vysává vnitřnosti.