reklama

Znáte vánočního parazita prodávaného v českých ulicích za těžké peníze?

jmelí bílé - vánoční jedůvka Foto: jmelí bílé - vánoční jedůvkaFoto: http://pixabay.com

Jmenuje se Viscum album, je jedovaté a na Vánoce by nemělo chybět v žádné rodině. Nezapomeňte se pod ním políbit.

Indické restaurace bývají provoněny santalem. Přesněji vonnými silicemi, které obsahuje santalovník bílý. České Vánoce mají svého zástupce z čeledi santálovitých (Santalaceae) taky. Najdeme ho v podobě jmelí.

Pokud chcete vidět jmelí v přírodě, je k tomu ideální zima, kdy listnaté stromy v důsledku šetření vodou shodily listy. Proč, když by kolem měly být sněhové závěje plné zmrzlé vody?

Důvod je právě v onom slůvku „zmrzlé“. Takto vázanou vodu stromy nedokážou využít a plocha listů, kterou by voda ze stromů odcházela, je odložena jako nepotřebná. Tím se prosvětlí koruny a vy můžete vidět shluky keříků s kožnatými listy a bílými nepravými lepkavými bobulkami, jak se drží na kůře kmenů a ve větvích. Kulovité trsy mohou na stromě parazitovat i desítky let a nejsou jen doménou listnáčů. Poddruh jmelí parazitujícího na jedlích je dokonce považován za ohrožený.

Boží parazit

Jmelí hrálo důležitou roli v náboženské tradici u mnoha evropských národů a jako takové se „přelilo“ i do našich vánočních svátků. V předkřesťanském období lidé věřili, že ztělesňuje živoucího ducha a bylo symbolem života i ochranným talismanem, Germáni tuto rostlinu ztotožňovali s bohem jara a plodnosti Baldrem. Rostlina dokonce stála za jeho smrtí. Příběh má aspekty hollywoodského trháku a krváku. Bohyně Frigg, Baldrova matka si vyžádala od všech věcí na světě slib, že jejímu synovi neublíží. Bohužel jmelí uniklo její pozornosti a tak potomek obrů Loki, kterému Baldr lezl na nervy, přiměl slepého boha Höda, aby větévkou jmelí zbavil jeho neoblíbence života.

Getafix se nemýlil

Vzpomínáte na Asterixova dobrodružství? Pokud ano, tak si jistě vybavíte Getafixe, druida, který vyráběl kouzelný nápoj, pointu všech galských eskapád. Jeden z nejvýznamnějších přírodovědců starověku Plinius starší v knize Naturalis historia o jmelí napsal toto: „Jmelí se v Galii vyskytuje jen vzácně; pokud je nalezeno, pak je sundáno ve veliké úctě, nejlépe šestého měsíčního dne, což je den, kterým začínají měsíce a roky a po třiceti letech vytváří nový časový úsek, den, kdy má měsíc již dostatek síly a ještě nedorostl poloviny. Galové ve svém jazyce nazývají jmelí ´všelék´. Podle svých zvyklostí připravují oběť a hostinu pod stromem, na kterém jmelí našli, a přivedou dva velké býky, jejichž rohy nejprve ověnčí. Kněz oblečený do bělostného roucha vyleze na strom a zlatým nožem jmelí odřízne. Rostlina je zachycena do bílého šátku. Potom jsou obětovaná zvířata a lidé prosí božstvo, aby nechalo dar, kterým je obdarovalo, přispět k jejich štěstí. Věří, že jmelí požité s nápojem přinese plodnost každému neplodnému zvířeti a působí jako léčivý prostředek proti jakémukoliv jedu. Tak hluboká úcta tohoto národa, většinou tak nedůležitým věcem.“ Ano, Getafix používal zlatý srp. Toto už nemůže být náhoda, naopak jasný odkaz na to, odkud tvůrci Asterixových dobrodružství mimo jiné vycházeli.

jmelí - jedovatý parazit Foto: jmelí - jedovatý parazitFoto: http://pixabay.com

Ptáčníci mají políčeno

Pokud jste někdy „sedli někomu na lep“, ve smyslu, že vás podvedl či nachytal, tak vězte, že i tady má jmelí své lepkavé „prsty“. Tedy respektive nepravé bobule obsahující lepivý sekret. Ten v minulosti sloužil ptáčníkům k lovu zpěvných ptáků. Ti se používali nejen k obveselování, ale i k jídlu. Trik ptáčníků byl poměrně jednoduchý. V době zakládání hnízd se jeden pták v klícce umístil do křoví a okolní větvičky pomazaly lepivou mastí s obsahem sekretu ze jmelí. Nápadník či nápadnice nalákána zpěvem opačného pohlaví usedla poblíž… a byla lapena.

Jedovatí doktoři

Pozor! Jmelí obsahuje jedovaté viskotoxiny, a pokud věříte na staré recepty, tak nevěřte anglickému botanikovi a bylináři Nicholasi Culpeperovi (18. října 1616 – 10. ledna 1654), který doporučoval jmelí ke zjemnění tvrdnoucí sleziny a k vyléčení starých oparů. Současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici. Mezi léčiva jej zařadil i Hippokratés, nicméně čeští lékaři zaznamenali případ malého dítěte, které „ožužlalo“ trochu pozlaceného jmelí. Došlo k intoxikaci a následnému výplachu žaludku. Jiří Patočka v knize Vojenská toxikologie: „Viscumin je toxický rostlinný protein, podobný ricinu a aribinu. LD50 pro myš (dávka při které zemře 50 % pokusných subjektů pozn. redakce) je 2,4 mikrogramu na kg živé váhy. Průběh intoxikace je podobný jako při otravě ricinem. Objevuje se bolestivé pálení v ústech a hrdle a klinicky se rozvíjí těžká gastroenteritida s nauzeou, zvracením a krvavými průjmy, doprovázena těžkou dehydratací, křečemi a cirkulačním kolapsem… Protože viscumin narušuje funkci jater, může po delší době dojít k úmrtí na selhání jater."

Snad výše napsané nikterak nenaruší sváteční polibek, který se pdo jmelím 24. prosince odehrává ve stovkách českých domácností.

Text: Topi Pigula

Článek

První pražské slůně živě ze ZOO Praha
TV PROGRAM
DNES V TV
20.15
DNES V TVOperace Zlomený šíp Foto:
22.35
DNES V TVPatnáctidílný detektivní seriál V.I.P. vraždy sledujte každou neděli ve 20.15 na Primě  Foto:
20.15
DNES V TVTOP STAR magazín Foto:
21.35

reklama

\n