reklama

Útěk z vězení: Motýlek – skutečný příběh

Motýlek - literární příběh Foto: Motýlek - literární příběhFoto: archiv

Ten muž se jmenoval René Balbenoit a byl na útěku. Podařilo se mu uniknout z galejí a jeho příběh se stal světoznámým. Jiný vězeň, Henri Charriere, uprchl z pekla trestanecké kolonie Francouzské Guyany a i on svůj příběh zveřejnil. Oba se stali světoznámí a toto jsou jejich pravdivé příběhy.

Trestanecké kolonie ve Francouzské Guyaně nepotřebovaly ploty. Mnohem lépe je zastoupila okolní džungle, v níž trestanci v podstatě neměli šanci přežít. Útěk znamenal sebevraždu. Balbenoit i Charriere – dva útěky, dva osudy a dvě knihy, které vrátily důstojnost tisícům trestanců.

Suchá gilotina

Suchá gilotina byl nejen název, kterým trestanci výstižně pojmenovali podmínky v táboře, ale i vyprávění, které v roce 1938 vyšlo v USA a Američané se tak dozvěděli, že v trestanecké kolonii nefunguje nic, co by se dalo označit za lidská práva. Naopak v táboře vládlo nelidské bezpráví. Ovšem než se kniha Suchá gilotina stala bestsellerem, musely uběhnout desítky let, během nichž René Balbenoit protrpěl neskutečné trýzně. Život mladíkovi, který vyrůstal bez rodiny na předměstích ve stínu hampejzů a světlech kabaretních neonů, přinesl nabídky zločinu. Krádeže, násilí. První zatčení Balbenoita proběhlo v jednadvaceti letech a netrvalo dlouho, aby mu francouzská justice dala velmi krutý trest. Pobyt v tropech, ovšem nikoli v ráji, nýbrž pekle trestanecké kolonie. První útěk skrz džungli se nepodařil a stál ho měsíc v káznici. Nicméně jedno poznání mu nezdařený útěk přinesl: přes džungli to nepůjde.

Blair Nailsová – žena pera

Když Blaire Nailsová, novinářka hledající příběhy vězňů v trestanecké kolonii, narazila na Balbenoita, dostala do ruky skvělého vypravěče a on zase dokonalou posluchačku. Jeho příběh nakonec otiskly New York Times Magazine. Následovala kniha Condemned to Devil´s Island: the biography of an Unknow Conflict, která vzedmula vlnu nálad americké veřejnosti namířených proti systému trestaneckých kolonií. Podobný úspěch Nailsová bezesporu nečekala. A kdo byl hlavním hrdinou knihy? Kdo jiný než René Balbenoit. Podle knihy vznikl film a kvůli filmu vznikl konflikt. Diplomatický. Francie se snažila slova Nailsové zpochybnit a hájit nelidské podmínky v táborech. Film se dokonce ve Francii nesměl promítat. Balbenoit zjistil, že jeho vzpomínky a popis života v táboře nesou peníze a začal nejen psát, ale i zaměstnávat dozorce, aby pro něj kradli papír, pera i inkoust a dál sešity šířili na pevninu, kde získávaly čím dál větší oblibu.

Nesvobodná svoboda

Balbenoit se po několika neúspěšných pokusech nakonec shodou šťastných náhod dostal na svobodu, ale žít mohl jen na útěku, bez možnosti získat statut občana, bez možnosti získat práci ve městě, i bez možnosti zařídit si důstojnou lidskou existenci. Když skončil v neblaze proslulé kolumbijské věznici Barankia, samotný ředitel věznice znající jeho literární počiny mu pomohl zorganizovat útěk. Když se po letech útrap už jako mediálně známý útěkář dostal do New Yorku, jeho kniha Suchá gilotina se okamžitě stala megahitem a její první vydání bylo po právu věnované Nailsové. Ačkoli nemohl legálně zůstat na americkém území a musel zpět do střední Ameriky, stal se odborným poradcem k hollywoodskému filmu Passage to Marseille pojednávajícímu, jak jinak, o útěku z Guyany. Nakonec přece jen skončil v Los Angeles a v náručí Lee Gould Gumpertové, kterou si v roce 1945 vzal.

Motýlek

Henri Charriere se narodil v roce 1906. Bohužel v jedenácti letech přišel o matku a jeho výbušná povaha ho v rámci námořnictva dovedla až do kárné jednotky na Korsice. Aby se vyvázal ze služby v námořnictvu, zmrzačil si ruku, konkrétně si uťal prst. Bohužel se 26. 3. 1931 stal podezřelým z vraždy a následné odsouzení na doživotí ho odválo… do trestanecké kolonie ve Francouzské Guyaně, kde si svůj trest odpykával Balbenoit. Charriere s vytetovaným motýlkem na hrudi, možná symbolem touhy po svobodě a volnosti, nezvládl několik útěků. I on zjistil, že po souši to zkrátka nepůjde. Poslední pokus provedl z relativně málo hlídaného lesního tábora, kde měl funkci vrchního ošetřovatele.

Po složitých peripetiích se mu povedlo dostat se do Britské Guyany, což znamenalo relativní svobodu. Šlo vlastně o ztroskotání a měl obrovské štěstí, že Británie neuznávala nelidské podmínky ve francouzských trestaneckých koloniích (a možná svou roli sehrála tradiční britsko-francouzská rivalita). Proto se rozhodla uprchlé vězně nevydat. Henri Charriere nakonec sepsal vzpomínky své i zážitky svých spoluvězňů do třinácti školních sešitů, které nakonec pod názvem Motýlek dobyly literární a následně i filmový svět.

Galeje v Guayaně byly zrušeny v roce 1946. Balbenoit se stal americkým občanem v roce 1956, ve stejný rok, v němž Henri Charriere získal občanství venezuelské. Dva vězni, jimž se podařilo uprchnout, dva muži, kteří díky svému svědectví pomohli obnovit důstojnost člověka. Oba totiž na vlastní kůži poznali, že i trestanec je člověk.

Text: Topi Pigula

Článek

Prchající vězeň Foto:

Velmistři útěků: muži, které nezadržely žádné věznice

Utíkat z vězení, to není jen filmová záležitost. Občas se to podaří i ve skutečnosti. A pak jsou vězni, kterým to vychází pořád...
První pražské slůně živě ze ZOO Praha
TV PROGRAM
Jak funguje vesmír Foto:
12:40 13:40
63%
DNES V TVPast na mastodonta Foto:
20.00
DNES V TVExtant Foto:
20.15
DNES V TVGrandhotel Budapešť Foto:
20.15
DNES V TVRocky V Foto:
22.20
DNES V TVModrý kód Foto:
20.15
DNES V TVShow Jana Krause - 18.1.2013 - Obrázek 1 Foto:
21.35

reklama

\n