Selfíčka dělají z lidí duševní trosky, varuje studie

Kdo neumí vyfotit autoportrét... volí selfie Zdroj: http://pixabay.com

Fakt, že každý fenomén, pokud nabere dostatečně velké rozměry, se stává ničivým, vědí moc dobře historici. Nyní do hry vstupují neurovědci potvrzující, že se totéž týká i selfie.

Fenomén selfie je součástí dnešního světa již zcela neodmyslitelně – poprvé v dějinách lidé zachycují více samy sebe než své blízké. Množství selfie je gigantické – jen za loňský rok vzniklo více takových obrazových materiálů, než existuje dochovaných obrazů z celé Země za prvních 1400 let našeho letopočtu!

Kde není na selfie, jako by nežil

Selfiečkům se vlastně nedá vyhnout, pokud člověk používá nějakou sociální síť – a nová data ukazují, že ji používá již téměř každý. Jaký je vlastně dopad tohoto fenoménu na lidskou psychiku a sebehodnocení? Nová studie psychologů a neurovědců z University of Toronto dokládá, že značně destruktivní. Pokus, na němž to dokázali, proběhl na 198 lidech, z nichž 100 jsou „pravidelní fotografové selfieček“, jak se sami označili…

Selfie tyče místo bouchaček

Testované osoby měly za úkol vyfotit si sefie a pak ještě klasický staromódní portrét; pak měli odhadnout, za jak atraktivní je budou jejich přátelé pokládat, až je nahrají na sociální sítě. Vědci současně nechali tyto snímky hodnotit obyčejnými lidmi, ti měli posuzovat, jak atraktivními, oblíbenými nebo narcistními se jim lidé na snímcích jeví. Výsledky byly velmi smutné.

Účastníci experimentu se téměř vždy na selfie považovali za výrazně atraktivnější, než to vidělo jejich okolí. Portréty byly obecně hodnoceny mnohem lépe než selfie. Nejhůře dopadli ti, kteří na fotkách vyjadřovali entuziasmus, který je tak typický pro tento fotografický žánr. Podle hodnotitelů působily právě tyto snímky mnohem více narcistně než ostatní fotky – přitom ti, co je pořídili, si to vůbec neuvědomovali…

Autoři práce se domnívají, že efekt selfieček je zcela jiný (vlastně opačný), než si většina lidí, kteří si je pořizují, myslí. Neukazují nás takové, jací jsme, ani jací bychom chtěli být – ale takoví, jací bychom měli být v očích ostatních. Tak narcistní postoj je ovšem typický jen pro nevyspělé dětské uvažování a vidění světa; podle psychologů je alarmující, že tímto dětinsky pokryteckým způsobem svědčícím o duševní nevyspělosti komunikuje čím dál větší množství dospělých osob.

Negativní je především to, že narcistní chování, které bylo v minulosti oprávněně vysmíváno, se normalizuje jako standardní a přijatelné.

Text: MK