reklama

VIDEO: Souboje gladiátorů nebyly jen řezničina, ale promyšlený boj podle pravidel. Dívejte se na Primě PLAY

Zdaleka ne každý souboj skončil smrtí gladiátora Foto: Zdaleka ne každý souboj skončil smrtí gladiátoraFoto: archiv Prima ZOOM

Podle jakých pravidel spolu gladiátoři skutečně zápasili, uvidíte v dokumentu Hřbitov gladiátorů na Primě PLAY.

Gladiátoři v Římské říši žili, bojovali a umírali zřejmě méně drastickým způsobem, než se dosud myslelo a než to zobrazuje hollywoodský trhák Gladiátor. Výběr dvojic bojujících v aréně diktoval smysl Římanů pro fair play a některé zbraně měly působit jen povrchová zranění. Soupeřili spolu vyvážení protivníci – například thrák a murmillus. Ten měl větší štít, a tak thrák dostal kompenzaci v podobě zakřivené zbraně. Souboje řídili rozhodčí a gladiátoři mohli žádat soupeře o slitování. Podrobnosti o gladiátorských hrách, výzbroji a životě gladiátorů uvidíte v dokumentu Hřbitov gladiátorů na Primě PLAY.

 

Gladiátoři dostali své jméno podle gladia – meče římských legionářů, určeného k bodání. Vybavení gladiátora se vyvíjelo nejen ze zbraní římských legionářů, ale zahrnovalo i výbavu kmenů, proti kterým Římané bojovali. Provocatorův velký štít a gladius odrážely zbroj římského vojáka. Murmillus byl těžká váha pokud jde o brnění i pověst a byl to typ, který proslavil Spartakus. Eques měl předlohu v lehce ozbrojeném jezdci římské kavalérie. Thrák se svým vražedně zahnutým mečem měl inspiraci v thráckém válečníkovi z dnešního Bulharska. A hoplomachus pocházel se sparťanského hoplíta proslulého svou odvahou a zacházením s vražedným kopím.

Pozdní gladiátorské zbraně ale vzbuzují dojem, že měly zraňovat, nikoliv však zneškodňovat. Podle odborníků měly publiku dopřát pohled na krev a i když byly stále velmi nebezpečné, neměly protivníka zcela zlikvidovat. Proto také velmi velký počet gladiátorů z arény pokaždé odešel. Nešlo tedy zpravidla o vyřazovací boj, kdy do arény napochoduje 50 dvojic a odejde z ní pouze jeden. Hromadné souboje známé třeba právě z hollywoodských filmů se sice také odehrávaly, ale ne mezi gladiátory. Tuto roli zastali obvykle zastali vězni nebo otroci.

 

Na rozdíl od vězňů, kteří bojovali o svůj život, se profesionální gladiátoři smluvně vzdali svých práv a svobody výměnou za peníze. Samotní gladiátoři byli celebritami, ale zároveň měli něco, co se označovalo jako „infamia“. Patřili totiž k hanebným profesím stejně jako prostitutky, pasáci, trenéři, herci, sboristé. Ti všichni měli nízké společenské postavení, protože se rozhodli vystupovat na veřejnosti nečestným způsobem, kdy na ně zíraly tisíce lidí, a jako takoví byli terčem posměchu.

Hřbitov v Efesu

Divadlo v Efesu bylo největší na světě a pojalo 24 000 diváků – to byly dvě třetiny kapacity hlavní arény Římské říše, Kolosea. Finance na jeho vznik pocházely ze slavného a bohatého Artemísionu, chrámu bohyně Artemis – jednoho ze sedmi divů světa. Římané město získali v roce 133 př. n. l. a významně ho rozšířili. Efes poctili návštěvou Julius César, Kleopatra, Hannibal a dokonce i Alexandr Veliký.

Amfiteátr v Efesu Foto: Amfiteátr v EfesuFoto: History.com

 

Hlavní město Asie Minor bylo desetkrát větší než Pompeje a bylo klenotem v koruně Římské říše. Tedy až do roku 262 našeho letopočtu, kdy udeřilo zemětřesení a Artemidin chrám se všemi svými divy byl zničen. V roce 1993 začal rakouský tým archeologů hledat původní cestu vedoucí do chrámu. Nenašel jenom cestu, ale také něco mnohem překvapivějšího – tisíce lidských kostí. Přesněji řečeno 2000 celých kostí a 5000 jednotlivých úlomků.

Archeologové přizvali dva forenzní antropology z Vídně, aby hrůznému nálezu dali smysl. Kosti byly po 17 staletích zemětřesení, záplav a možná i vykrádání hrobů promíchány a poničeny. Přesto se při hledání příčin úmrtí postupně odborníci přiklonili k jedinému možnému vysvětlení. Archeologové v Efesu objevili první hřbitov gladiátorů na světě. Společně s kostmi byly nalezeny i tři náhrobní kameny zobrazující gladiátory a jejich jména – Perlombus, Valerius a Euxenius. Masový hrob nakonec obsahoval kosti šedesáti osmi lidí s mnoha stopami po zraněních pocházejících od specifických zbraní gladiátorů.

Souboje gladiátorů v Římské říši nebyly bezhlavá řezničina, ale spíše promyšlený boj podle pravidel. Dívejte se v dokumentu Hřbitov gladiátorů na Primě PLAY.

(mih)

První pražské slůně živě ze ZOO Praha

reklama