reklama

VIDEO: Stolová hora v Mali chrání po staletí kulturu Dogonů před vetřelci. Dívejte se na Primě PLAY

Dogonské masky Foto: Dogonské maskyFoto: All

Svět Dogonů žijících na náhorní planině Bandagiara můžete sledovat v dokumentu Mezi nebem a zemí na Primě PLAY.

Obří stolová hora Bandiagara v Mali poskytla od 14. století útočiště národu Dogonů, kteří se sem stáhli před tlakem islámu – odmítali se vzdát svého tradičního systému víry založeného na bohaté mytologii a kultu předků. Dokonce i francouzští kolonizátoři nechávali Dogony na pokoji – dostat se bezpečně na stovky metrů vysoký útes dlouhý přes 200 kilometrů nebylo snadné, zvláště když Dogoni využívali systém tajných tunelů. Svět náhorní planiny na vrcholku stolové hory Bandiagara můžete – a to dokonce z balonu – sledovat v dokumentu Mezi nebem a zemí na Primě PLAY.

 

Útes Bandiagara zvedající se stovky metrů nad okolní krajinu jako první osídlili Tellemové. Tito lovci a sběrači tu obývali jeskyně a vybudovali množství miniaturních vesnic vestavěných do štěrbin a pod římsy útesu. Dogoni jejich sídla převzali a rozšířili. Z dálky útes připomíná fantastickou stavbu z dětských kostek – možná i proto je od roku 1989 zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Dogonská vesnice pod útesem Bandiagara v Mali Foto: Dogonská vesnice pod útesem Bandiagara v MaliFoto: Ferdinand Reus/Wikimedia Commons

 

V době příchodu Dogonů až k úbočí srázu sahal les, Dogoni ho ale postupně vykáceli a půdu začali obdělávat a dokonce složitě přenášet na temeno stolové hory, kde byl dostatek vody. Území Dogonů je dnes soustředěné na plochém vrcholku hory o rozloze kolem 4000 km2 a v nejbližším okolí. Představu o tom, jak se masivní útes zvedá z okolní krajiny, si můžete udělat s pomocí speciální mapy nadmořských výšek.

Dogonské příběhy

V dogonské vesnici nejsou posvátné skály, oltáře ani zakázané oblasti nijak označené. Je proto lepší ničeho se nedotýkat, abyste neurazili duchy nebo nepřivolali hněv předků. Dogoni si ústním podáním uchovávají množství příběhů a pověstí, takže dokonce mnozí etnografové považují jejich kulturu za jakýsi pravzor africké kultury.

Podle jednoho z příběhů na počátku věků bylo nebe tak nízko a hvězdy tak blízko zemi, že jedna hyena podrápala měsíc, až na něm zůstaly rýhy. V těch dobách matky sundávaly hvězdy z oblohy, aby si s nimi mohly jejich děti hrát. Jednoho dne se vše změnilo – a mohlo ta za to tlučení prosa. Jedna stařena tloukla dlouhým bidlem proso s takovou vervou, že nebe odstrčila. Od té doby mohou Dogoni tlouct proso a nenaráží přitom do hvězd.

Dogoni své poradní domy - toguny - stavěli s nízkým stropem, aby se hádající se muži nemohli prudce vztyčit Foto: Dogoni své poradní domy - toguny - stavěli s nízkým stropem, aby se hádající se muži nemohli prudce vztyčitFoto: Taguelmost/Wikimedia Commons

 

V každé vesnici má své čestné místo toguna – dům promluv. Účelem nápadně nízkého stropu této tradiční stavby je zkrotit nespoutané vášně. Pokud se diskuse promění v hádku, znesváření muži nemohou prudce vstát, protože by se uhodili do hlavy. Diskuse v toguně může trvat hodiny a účastní se jí vždy jen místní náčelníci.

Současný svět Dogonů žijících na náhorní planině Bandagiara v Mali můžete sledovat v dokumentu Mezi nebem a zemí na Primě PLAY.

(mih)

Temný kraj

reklama