reklama

Nejužitečnější plíseň na světě.

I hnusná plíseň může mít svůj půvab. Foto: I hnusná plíseň může mít svůj půvab.Foto: Topi Pigula

Plíseň z misek v laboratoři Alexandra Fleminga stále zachraňuje životy.

Dostat Nobelovu cenu za to, že objevíte účinky plísně, kterou seškrábete na okrajích špinavých misek se jeví poněkud absurdní. A přesto k tomu došlo.

Dostal jí britský mikrobiolog, sir Alexander Fleming, jenž se narodil 6. srpna 1881 a nyní by mu čerstvě bylo135 let. Jeho památný objev se zrodil v září 1928, kdy se vědec po dovolené vrátil do laboratoře a při úklidu se rozhodl nevyhodit, nýbrž blíže prozkoumat pár zplesnivělých vzorků. Plíseň, jež zabíjela okolní mikroby, se stala základem objevu, který později začal zachraňovat lidské životy.

 

Válečná vsuvka

Roku 1899 vypukla v jižní Africe Druhá búrská válka Fleming spolu se svými bratry zatoužil se konfliktu zúčastnit. Spolu s Johnem a Robertem se přihlásili jako dobrovolníci do armády s cílem vycestovat a ukázat světu, jak dokáží bojovat a vítězit. Přihlásili se do pluku London Scotish složeném výhradně ze Skotů. Jelikož počet dobrovolníků značně překračoval potřeby expedičního sboru, většina dobrovolníků do jižní Afriky neodjela. Mezi těmi, co neodjeli, byli i všichni tři Flemingové, což je možná dobře.

Britové sice oproti Búrům neměli nijak vysoké ztráty, ale přece jen kdyby Fleming padl či zemřel na některou z tropických chorob, historie lidstva by se asi vyvíjela trochu jinak. Jeho militaristické dovednosti měly dokonce vliv na jeho lékařskou dráhu. K bakteriologii ho přivedla náhoda, po složení závěrečných zkoušek v roce 1908 (mimochodem, složil je jako nejlepší student ročníku) ho ke spolupráci přizval profesor Freeman. Flemingovou výhodou nebyly ani tak jeho studijní výsledky jako fakt, že ovládal střelbu z ručnice. Jednou z Freimanových ambicí totiž byla snaha o založení shooting clubu.

 Fleming nejdříve vystudoval v Londýně polytechnickou vyšší školu a čtyři roky pracoval jako úředník u paroplavební společnosti. Ovšem dráha lékaře ho táhla ze všeho nejvíc a tak se roku 1901 zapsal na lékařskou fakultu při nemocnici svaté Marie, kde pak strávil celý život. Anglie na přelomu 19. a 20. století měla poněkud zvláštní způsob vychovávání mladých mediků. Jednotlivé nemocnice měly vlastní fakulty, na nichž si „vychovávali“ své budoucí doktory. Fleming se stal asistentem Almrotha Wrigta, průkopníka na poli očkování a imunologie. V letech 1951 až 1954 vědec působil také jako rektor Edinburské univerzity.

 V roce 1943 byl Fleming zvolen členem Královské společnosti a o rok později mu byl udělen titul sir. Za svou práci obdržel mnohá vyznamenání a tituly, včetně Nobelovy ceny v roce 1945. Zemřel 11. března 1955.

ČTK

První pražské slůně živě ze ZOO Praha
TV PROGRAM
DNES V TVMoto cestou necestou Foto:
20.15
DNES V TVLara Croft: Tomb Raider Foto:
20.15
DNES V TVPrinc a pruďas Foto:
22.20
DNES V TVOhnivý kuře Foto:
20.15
DNES V TVTOP STAR magazín Foto:
21.35
DNES V TVSběratelé kostí Foto:
20.15
DNES V TVSběratelé kostí Foto:
21.15

reklama