Lemuří blues

Lemuří blues

O Pořadu

Džungle Madagaskaru jsou domovem ohroženého sifaky bílého. Biolog Erik Patel sem přijel před 10 lety z Chicaga, aby se jako první pustil do výzkumu sifaky, kterých na světě zbývá 300 kusů. Pracuje s týmem místních stopařů. Sifaky jsou klidná, plachá, společenská zvířata, která spoustu času tráví vzájemným upravováním a hrou. Jednotlivá zvířata se od sebe výrazně liší. Erik se snaží zjistit, jak sifakové žijí a jak využívají les, protože je to důležité pro jejich ochranu. Ke skupině, kterou Erik pozoruje, přišel před rokem nový samec a vypudil starého samce. Skutečným vůdcem tlupy je však samice, které je nyní asi 20 let a jmenuje se A.F. Ta nosila obojek, aby vědcům pomohla najít a sledovat celou tlupu a zhruba po roce jí byl obojek sundán. V tlupě je i další samice a několik nedospělých jedinců, nejmladší z nich, William, je syn A.F. Když se sifaky narodí, mají velikost malé krysy, holý ocas a málo chlupů. Erik sleduje svou skupinu vysoko v horách v národním parku Marojejy. Kromě sifak zde žijí i další zvláštní tvorové, jako lemuři šedí, kteří se živí bambusem bohatým na kyanid v množství pro člověka smrtelném. Stravu sifaky tvoří mix více než 150 druhů rostlin deštného pralesa, a proto nemohou v zajetí přežít. Sifaky rodí pouze jedno mládě jednou za dva roky a samice jsou plodné pouze jeden den v roce. Erik propátrává národní park, zda nenajde další skupiny sifak, místo toho našel alarmující známky ohrožení tohoto biotopu, protože zde dochází k nelegální těžbě dalbergií, 200–400 let starých stromů. Ilegální těžba dřeva dosáhla na Madagaskaru kritického vrcholu po převratu v březnu 2009, kdy se v hlavním městě zhroutil systém a okolní národní parky zůstaly bez kontroly. Dřevorubci z organizovaných gangů drancovali NP pro těžařskou mafii, které každý strom vynesl až 4000 dolarů. I kvůli tomu vznikali v džungli provizorní tábory a těžaři v jejich okolí lovili vše živé jako potravu. Lemuři nebyli ohroženi jen tímto lovem, ale hluk ohrožoval i jejich páření. Aby byly zachráněny sifaky, je třeba ochránit oblasti, ve kterých žijí, a proto se Erik začal zabývat i problémem ilegální těžby. Kontaktoval Saschu von Bismarcka z Enviromentální vyšetřovací agenturu ve Washingtonu, který začne sledovat cestu dřeva. Na své straně má zákon z roku 2008 zvaný Lacey Act, podle kterého může být americkým společnostem udělena vysoká pokuta a její šéfové mohou jít do vězení, pokud se prokáže, že dováží ilegálně vytěžené dřevo. S Erikovými důkazy může Sascha zahájit vyšetřování a proto jede na Madagaskar, kde se vydává za obchodníka se dřevem…