Příběh šimpanzice Canelle

Patricia Leschaeveová koupila před více než deseti lety dva ostrovy na řece Sanaga v Kamerunu. Staly se rezervací pro reintrodukci šimpanzích sirotků do volné přírody. Před pěti lety vypustila na jeden z ostrovů první skupinu, v které se už narodilo i čistě divoké mládě. Za svůj život vděčí Patricii i šimpanzice Canelle. Pygmejové ji našli jako šestiměsíční v pralese, kde by sama nepřežila. Přinesli ji do Patriciina tábora. Canellinu matku zabili pytláci a Canelle přijala Patricii za svou náhradní matku. Patricia spolu s dalšími pečovateli ji museli naučit pravidla jejího druhu. Šimpanzi jsou společenská zvířata a žijí ve skupinách. Canelle se učila napodobováním ošetřovatelů. Musela se naučit pohybovat se v pralese, hledat si potravu, stavět si hnízda na stromech a používat nástroje při hledání termitů. Seznamovala se také s ostatními staršími sirotky. Ti byli již po nějakém čase připraveni na svobodu a vypuštěni na druhý ostrov. Canelle zůstala v táboře s Patricií a nově příchozími osiřelými šimpanzi až do svých pěti let, kdy sexuálně dospěla. Její čas se přiblížil. Ošetřovatelé ji převezli na ostrov, kam byli vypuštěni její předchůdci, které znala. Integrace do skupiny musela proběhnout velmi opatrně, protože v případě nepřijetí by ji její bývalí kamarádi mohli i zabít. Aby ji tlupa přijala, musela si Canelle najít ochránce. Dominantní samec a dva další ji na písčině napadli, ale zastal se jí další samec. Ten si jí odvedl na nějaký čas do pralesa, stranou od ostatních. Canelle začala žít nový, svobodný život.