Ötzi: Archeologická detektivka

19. září 1991 našli němečtí manželé v Ötztalských Alpách v Tyrolsku mrtvolu muže. Zatímco zpočátku se mohlo zdát, že jde o oběť hor starou jen několik desítek let, brzy vyšlo najevo, že se jedná o zcela převratný objev: pozůstatky patří člověku, který v dané oblasti žil před 5 300 lety, ve střední době kamenné. Jde o nejstarší vlhkou mumii na světě. Následná bádání a analýzy ukázaly, že Ötzi – jak byl muž podle místa nálezu pojmenován – byl vysoký 159 cm, starý 46-47 let, vážil pouhých 50 kg, velikost nohy měl 38, a původní odhad barvy očí – modré – byl upřesněn na definitivní hnědou. Byl střelen lukem do zad a kromě toho jeho ruce nesly stopy dalších zranění pravděpodobně z nějaké potyčky. Vědce i veřejnost pochopitelně zajímalo, kdo to byl a jak zemřel? Mohl to být pastýř, protože je známo, že stáda ovcí v těchto místech přecházela hory ještě dávno před Ötzim. Tato domněnka ovšem nebyla potvrzena. Výzkum zrnek pylu pomohl zrekonstruovat vegetaci, která tehdy - 3 000 let před Kristem - v těchto místech rostla. Muž měl vypracované svaly, na pobyt v horách byl očividně zvyklý. Jeho tetování hovoří o tom, že nebyl zcela zdráv, trpěl bolestmi, jde totiž o nejstarší doložené medicínské tetování. Zranění na ruce pochází od potyčky, ke které mohlo dojít ve vesnici, v níž muž žil. Pak možná prchal a neznámý střelec či střelci ho dostihli na místě, kde bylo tělo nalezeno ve skalní průrvě. Pyly z natrávené potravy pomohly určit i směr jeho putování – nejprve z hranice lesa do údolí a pak zpět do hor na hranici lesa. K události došlo na jaře a muž přišel s největší pravděpodobností z jihotyrolské strany. Podle skloviny a kostí, kde se usazují minerály z pitné vody, vyrůstal v údolí Schnalstal. Vedle těla se našly pazourkové nástroje, podobné těm, které byly nalezeny severně od Verony v Monti Lessini. Muž měl u sebe i velmi vzácnou měděnou sekeru. Nikdo ji neodcizil, což hovoří o tom, že nebyl zabit kvůli lupu. Byl to snad obchodník na jedné ze svých cest? Lovec nebo bojovník? O tom ale nesvědčí fakt, že ze 14 šípů, které muž s sebou nesl, byly pouze tři použitelné. Nález amuletu nakonec dovedl vědce k domněnce, že se jednalo o osobu vyššího stavu – šamana nebo kněze, možná dokonce vesnického stařešinu. Po vykopání těla započal podrobný výzkum pozůstatků, které se zachovaly v mimořádně dobrém stavu díky tomu, že mrtvolu ihned po smrti pravděpodobně zasypal sníh a pod sněhem a ledem spočívala většinu času, než byla nalezena. Tělo bylo pohyblivé, zachovaly se určité tkáně, které to umožňují, podobně jako u mrtvých členů Franklinovy expedice z roku 1845, jejichž těla byla také ledem velmi dobře konzervovaná. Vytřelený šíp proťal aortu a muž rychle vykrvácel. Na těle nebyly nalezeny mrtvolné skvrny, protože už v něm nebyla krev. V roce 1998 byly ostatky převezeny do nového archeologického muzea v Bolzanu, kde dodnes pokračují výzkumy. Byl rozluštěn Ötziho genom a probádána jeho DNA. Patřil k dnes již vzácně se vyskytující haploskupině, jejíž zástupci se v současnosti žijí na Sardinii. Podle DNA měl hnědé oči a vlasy a trpěl intolerancí na laktózu. Jeho posledním jídlem bylo maso kozoroha, jehož zbytky se našly v Ötziho žaludku. Podle názoru patologa muže někdo zastřelil, on při pádu narazil hlavou do skály, ztratil vědomí a pachatel pak tělo převrátil a vytáhl mu šíp ze zad, přičemž uvnitř zůstal pouze jeho hrot. Nicméně stále se zdokonalující výzkumné metody možná po odběru dalších vzorků přinesou o Ötzim nové zajímavé informace ...