Hledání druhé Země

17.07.2017 – Otázku jsme-li ve vesmíru sami si lidstvo klade od nepaměti. Dnes už víme, že každá pátá z 50 miliard hvězd v naší galaxii má planetu či planety s teplotou vyhovující existenci života. Vědci se tedy usilovně věnují hledání „... více
17.07.2017 – Otázku jsme-li ve vesmíru sami si lidstvo klade od nepaměti. Dnes už víme, že každá pátá z 50 miliard hvězd v naší galaxii má planetu či planety s teplotou vyhovující existenci života. Vědci se tedy usilovně věnují hledání „druhé Země“ … Ještě před dvaceti lety jsme se domnívali, že existuje pouze Slunce, které má své obíhající planety, přičemž obyvatelná je pouze Země. V roce 1995 ale došlo k objevu planety 51-Pegas b, první planety – tzv. „exoplanety“ obíhající kolem hvězdy. Od té doby jich bylo objeveno obrovské množství, stovky ročně. Díky Keplerovu dalekohledu a dalekohledu Keck v observatoři na Mauna Kea na Havaji bylo zjištěno, že v naší galaxii existuje na 150 000 hvězd majících své planety, a to podle toho, že posledně jmenované zastiňují část jejich svitu. Teď jde o to zjistit, zda na těchto planetách existují podmínky pro život: její hmotnost, složení, vzdálenost od hvězdy, plný povrch, kdy hovoříme o tzv. „terestrických“ planetách. Vědci zjistili, že celkem 22 % hvězd má alespoň jednu planetu, která by mohla potenciálně skrývat život. Dohromady tedy existuje 11 miliard potenciálních světů … Následoval objev hvězdné soustavy Kepler-62, mající dvě tzv. „superzemě“, tedy planety, na nichž by mohl existovat život – Kepler-62f a Kepler-62-e. Vědci se ale věnují i výzkumu tzv. „červených trpaslíků“, malých hvězd, z nichž se skládá většina naší galaxie a kolem nichž také obíhají planety. Těch je dokonce asi 200 miliard; jejich rozměry jsou srovnatelné se zemí a oběžná dráha dostatečně blízko hvězdě, která září mnohem slaběji než naše Slunce. Současně ale pokračují i výzkumy měsíců, tzv. „exoměsíců“, podle dvojího zastínění svitu hvězd. Pokud by na nich existoval život, mohli bychom se to dozvědět už v průběhu jednoho či dvou let … Díky dalekohledům tedy hvězdy a jejich planety můžeme odhalit, ale zjistit, jestli se na nich nachází život, může jen člověk. Tyto planety jsou ovšem příliš daleko, mimo náš dosah, nejrychlejší kosmické plavidlo by k nim putovalo 200 let. Proto se vědci snaží prostudovat jejich spektrální čáry a tzv. „biosignaturu“, tedy případný výskyt kyslíku, který lze najít jen tam, kde existuje život. K lepšímu odstínění hvězd by mohl sloužit kruhový hvězdný slunečník, právě vyvíjený v NASA, díky němuž bychom mohli poprvé získat fotografie exoplanet. Počítá se, že by k tomu mohlo dojít v příštím desetiletí … Vyvstává ovšem i otázka, jaký by tento případný život byl? Vývoj Země ukazuje, že život se na ní začal rozvíjet tehdy, když vlivem poklesu teplot ztuhl její povrch. K nezbytné biochemii života patří samozřejmě také voda, vytvářející nové formy života. A to i takové, které přežijí extrémní podmínky, jaké skýtá například jezero Mono v Kalifornii, jehož voda je třikrát slanější než voda v oceánu a velmi silně zásaditá. Přesto zde žijí bakterie i mnohobuněčné organismy. Právě podobná extrémní místa vědci studují, aby stanovili hranice života. Pokud jde o naše představy o tvarech těla případných mimozemských tvorů, zvnějšku by asi ryby vypadaly jako ryby a ptáci jako ptáci. Jiní by byli pouze uvnitř … Dalším studovaným problémem jsou možnosti komunikace s mimozemskými civilizacemi. Už půl století fungující projekt SETI, v jehož rámci pracuje v Kalifornii 42 bílých talířů – radioteleskopů – snažících se zachytit rádiové vlny z vesmíru, zatím nepřinesl žádné výsledky. Za dalších 50 let dokončí mapování oblohy a mělo by se ukázat, jestli někde existuje další civilizace, nebo jestli jsme ve vesmíru sami. Jinou možností jsou laserové signály, které vědci hledají pomocí obřích dalekohledů jako je například Keck. Zatímco exoplanet objevujeme stále více, vesmír k nám ještě žádný signál nevyslal. Lze říci, že jako pravděpodobné se jeví, že kdesi ve vesmíru se skutečně nachází inteligentní život, nemáme o tom ale žádný důkaz. DOKONČENÍ ANOTACE V KARTĚ POŘADU méně