Divocí koně ze Skalnatých hor

Divocí koně ze Skalnatých hor

O pořadu

Srdce kanadských Skalnatých hor je útočištěm mnoha divokých zvířat. V oblasti zvané Přízračný les žije stabilní desítka stád divokých koní. V minulosti tuto oblast obývalo koní mnohem více, ale vlivem klimatických změn před 11 tisíci lety zmizeli. V 15. století dovezli koně znovu na kontinent španělští dobyvatelé. Před 300 lety jezdili a lovili na koních indiáni, kolem roku 1800 farmáři většinu z divokých koní ochočili, ale část z nich se vymkla kontrole. Před 100 lety žilo na západě kolem milionu divokých koní, dnes už jen asi 800 kusů.

V Příznačném lese panují velmi drsné klimatické podmínky. V zimě tu leží 60–90 centimetrů sněhu a teploty klesají až na 30 stupňů pod nulou. Nebezpečí pro koně znamenají také zdejší šelmy, medvědi, vlci, pumy a kojoti. Vlk je zde na vrcholu potravního řetězce. Každé stádo koní vede vůdčí klisna, která rozhoduje, kam se členové stáda vydají. Hřebec chodí jako poslední, aby udržel šelmy v bezpečné vzdálenosti. Hřebec se také musí utkávat s jinými hřebci v boji o klisny. Klisny před porodem odcházejí od stáda a rodí o samotě.

Hříbě, které je v té době nejzranitelnější, se do 20 minut postaví na nohy. Úmrtnost hříbat je v Přízračném lese vysoká, kolem 90 procent. Ani zraněný kus většinou nemá šanci a stane se kořistí predátorů. Hříbě pije mléko od matky do 8 měsíců a hříbata zůstávají ve stádu do tří let. Pak si hřebci hledají vlastní stádo klisen, nebo s dalšími hřebci vytvoří prozatím mládeneckou skupinu. Hříbata si spolu hrají, a tím posilují své tělo. Na podzim koním narůstá zimní srst a hříbata se musejí vykrmit, aby přečkala krutou zimu. Divocí koně a lidé se bohužel i v této odlehlé oblasti setkávají stále častěji, protože i do Příznačného lesa pronikl dřevařský průmysl.