reklama

Slováci a Němci válku začali současně

FOTO: Militaryphotos.net Foto: FOTO: Militaryphotos.netFoto: www.iprima.cz

Nejkrvavější konflikt v dějinách začal nad ránem 1. září 1939. Německá vojska tehdy nepřekročila polské hranice sama. Doprovázeli je Slováci...

Málo známou skutečností je, že po boku Wehrmachtu se útoku proti Polsku zúčastnila i speciálně vytvořená slovenská polní armáda pojmenovaná Bernolák.

I když nebyla slovenská účast při porážce Polska po strategické stránce příliš významná, dobře posloužila propagandistickým záměrům luďáckého režimu a také otestovala fungování nově utvořené slovenské armády.

Všeobecné povědomí o slovenském podílu na rozpoutání druhé světové války dobře dokumentuje i výrok Hemanna Göringa před norimberským soudním tribunálem. Prohlásil, že o útoku slovenské armády proti Polsku se dozvěděl až právě před soudem.

Válka bez války

Zajímavým faktem je také to, že slovenská vláda Polsku nikdy válku nevyhlásila (ale třeba Spojeným státům ano, ty však na to nereagovaly). Záminka pro účast na polském tažení tu však byla více než jasná – získat zpět slovenská území postoupená Polsku v letech 1920, 1924 a 1938. Německo se na válku proti Polsku chystalo měsíce, o slovenské účasti se rozhodlo až koncem srpna 1939, tedy relativně na poslední chvíli. Slovensko bylo sice formálně samostatné, ale německé velení slovensko-polskou hranici automaticky považovalo za jižní nástupní prostor polského tažení.

Navíc od března 1939 existovalo na slovenském teritoriu mezi protektorátní hranicí a okrajem Bílých a Malých Karpat německé tzv. ochranné pásmo, ve kterém byly rozmístěny německé jednotky. O podílu slovenské armády na útoku proti severnímu sousedu se tak vlastně rozhodovalo v Berlíně, nikoliv v Bratislavě.

Poláci vrací úder

Polská armáda reagovala na německé přípravy s předstihem. Už v polovině července 1939 vytvořila u slovenských hranic armádní uskupení Karpaty. Slovenská vláda se o německém plánu útoku dozvěděla 24. srpna s tím, že slovenská armáda bude mít za úkol krýt slovensko-polskou hranici a zabránit ústupu polských jednotek na Slovensko. Němci slíbili navrácení všech Polskem zabraných území z roku 1938 a garanci slovensko-maďarské hranice, pokud slovenská vláda vyhoví požadavkům Wehrmachtu. Tiso s plánem bez výhrad souhlasil. O tři dny později se generál Sigmund List, velitel 14. armády, sešel v Žilině se slovenským ministrem obrany generálem Čatlošem a oznámil mu, že se počítá i s aktivní slovenskou účastí na útoku proti Polsku.       

Slovenské síly byly zahrnuty do armádní skupiny Jih a spadaly pod Listovu 14. armádu. Na opačné straně hranice na ně čekala polská armádní skupina Karpaty, jež neměla k dispozici ani jednu obrněnou jednotku.  Slovensko vyhlásilo mobilizaci 26. srpna, přičemž povoláno bylo 115 tisíc branců, do konce celého polského tažení to pak bylo celkem 160 tisíc povolanců. O dva dny později vrchní velení zřídilo speciální vojenský útvar neboli polní armádu Bernolák o síle 51 tisíc mužů. Velitelem se stal sám generál Čatloš.  Skládala se ze tří pěších divizí – 1. nesla jméno Jánošík, 2. Škultéty a 3. Rázus, čtyři dny po zahájení útoku na Polsko byla do ní vřazena i tzv. Rychlá skupina Kalinčiak.

Čekání na rozkaz

K hranicím s Polskem se všechny tři divize přesunuly 30. srpna a čekalo se jen na rozkaz. Ten přišel po půlnoci 1. září a jednotky 1. divize Jánošík překročily hranici zároveň s německými v 5 hodin ráno, a to u původně slovenské vesnice Javorina. Slovensko tak společně s Německem rozpoutalo druhou světovou válku.  Slovenští vojáci bez odporu obsadili původní slovenské území, ale polská armáda s obranou tohoto teritoria nepočítala. Při dalším postupu Slováci narazili na slabý odpor až 4. a 5. září, obsadili Zakopané a 7. září se dostali asi 30 km do vnitrozemí směrem na Nowy Targ, přičemž chránili levý bok německé 2. horské divize. O dva dny později začalo postupné stahování hlavních sil divize Jánošík zpět na Slovensko, na obsazených územích zůstal jen jeden prapor.

Třetí divize Rázus dostala za úkol chránit slovensko-polskou hranici v úseku Nowy Sącz, Stará Lubovňa až po styk polské a maďarské hranice. Její jednotky čelily 2. až 4. září výpadům polské pohraniční stráže, která dokonce na krátko obsadila slovenskou obec Nižný Komárik. Po zatlačení Poláků zpět divize spolu s německým 18. horským sborem vyrazila do Polska a do 11. září postoupila 60 až 90 km do vnitrozemí na čáru Bukolsko, Kulaszne, Baligród, Jablonski, Cisna.  Během postupu se několikrát dostala do střetu s ustupujícími Poláky a došlo i ke ztrátám na obou stranách.

Tanky a letadla s dvojítým křížem

Jednotky 2. divize Škultéty zůstaly v záloze a hlavních bojů se nezúčastnily. Až 8. září společně s Rychlou skupinou Kalinčiak překročily polskou hranici a dostaly za úkol dobytá území vyčistit od bojůvek polské armády, které operovaly v týlu útočících jednotek. Zbytky polské armády se chtěly probýt do neutrálního Maďarska, to jim však zkomplikoval vpád Rudé armády z východu 17. září. Slovenské jednotky 2. divize a Rychlé skupiny tak měly co dělat.

Vedle pozemních jednotek zasáhlo do bojů i slovenské letectvo. Konkrétně šlo o 37. a 39. stíhací letku s letouny Avia B-534 a 16. průzkumnou letku s letouny Letov Š-328. Stíhači spadali pod německou 4. leteckou flotilu, průzkumníci létali pro slovenské pozemní jednotky, případně rozhazovali propagandistické letáky. Všechny letky operovaly z letiště Kamenica nad Cirochou, přičemž stíhací letky doprovázely německé střemhlavé bombardéry až 90 km do polského vnitrozemí.

Tak také 17. září asistovaly při náletu na Hluboczek Wielki u Tarnopolu, který bránili čeští a slovenští protiletadlovci pod velením generála Prchaly. Slovenské letectvo zaznamenalo i jeden setřel, to když 6. září František Hanovec od 45. stíhací letky sestřelil u Prešova polský průzkumný letoun Lublin R-XIII. O pár dní však přišlo o stíhací Avii B-534, když byl nad Polskem sestřelen Viliam Grúň, ten se však dostal po strastiplné cestě zpět ke slovenským jednotkám.

Domů!

Už od poloviny září byly slovenské jednotky stahovány zpět domů, neboť žně byly v plném proudu a vojáci tak vyměnili zbraně za kosy a hrábě. Velitelství armády Bernolák bylo zrušeno 7. října, což byla definitivní tečka za slovenskou účastí na polském tažení. Ještě 5. října se však v Popradu uskutečnila velká vojenská přehlídka za účasti slovenských vládních činitelů a německé honorace, kde byla udělována i vyznamenání. Mimo jiné generál Čatloš dostal od Hitlera železný kříž.

Už 11. září slovenská vláda při příležitosti polského tažení zřídila zcela nové nejvyšší vyznamenání Slovenský válečný vítězný kříž, jež uděloval prezident, a také pamětní medaili Javorina-Orava. Zjistilo se totiž, že Slovensko vlastně nemá propagandisticky odpovídající řády. Polské tažení přineslo ještě jednu zkušenost. Slovenská armáda neměla vlastní vojenskou terminologii a povelový systém, vojenská komunikace tak probíhala v češtině, což se samozřejmě nacionalistům nelíbilo. Proto hned po návratu z Polska začalo poslovenšťování vojenské mluvy, a to dokonce za pomoci Matice Slovenské.

Mrtví a poražení

Během bojů přišla slovenská armáda o 18 vojáků, 46 jich bylo zraněno a 11 se pohřešovalo. Ztráty byly samozřejmě použity k propagandistickým účelům, v novinách se objevily životopisy padlých, kteří obdrželi vyznamenání, a jejich rodiny dostaly od státu půdu. Válka pak byla prezentována jako obrana nezávislosti Slovenska a vítězné dobytí Polskem zabraných území.

Do slovenského zajetí padlo na 1350 Poláků, zhruba 1200 jich bylo předáno Německu a zbytek se pak ocitl v zajateckém táboře v Lešti. Během bojů i po nich se pak mnoho Poláků snažilo dostat do Maďarska, odhaduje se, že se přes Slovensko snažilo přejít nebo přešlo na 12 tisíc polských uprchlíků. Ti, kterým se to nepovedlo, také skončili v Lešti.

První pražské slůně živě ze ZOO Praha
TV PROGRAM
Za hranice všednosti Foto:
10:25 10:55
86%
DNES V TVEvoluce zla Foto:
20.00
DNES V TVAmerická 70. léta Foto:
21.10
DNES V TVMoto cestou necestou Foto:
20.15
DNES V TVOhnivý kuře Foto:
20.15
DNES V TVTOP STAR magazín Foto:
21.35
DNES V TVSběratelé kostí Foto:
20.15
DNES V TVSběratelé kostí Foto:
21.15

reklama