reklama

Opravdové harpyje: mýtičtí ptáci opravdu existují

Mladá harpyje Foto: Mladá harpyjeFoto: All

I mezi ptáky se dají najít feministky...

Zeleným příšeřím se nad korunu pralesa vznesl zoufalý křik doprovázeným šumem velkých křídel. V obrovských pařátech vyhasínal další z opičích životů. Řecké slovo harpazein – uchvacující – dokonale vystihuje jihoamerického lovce i antickou trapitelku.

Napůl žena, napůl bouře, tak viděli staří Řekové tvora, který se ve středověkém vnímání proměnil ve zlovolnou bytost lidem škodící a ubližující bez ohledu na svůj božský původ. Žena, tedy alespoň její tvář, zůstala, přibyla křídla a ptačí pařáty, jež spolu se schopností „létat rychlostí větru“ učinily z harpyjí nebezpečného tvora. Za jejich zplození jsou odpovědni mořský bůh Thaumás a bohyně Élektra. A děti Harpyjí? Jelikož je dokázal oplodnit vítr, tak potomci museli mít něco společného s rychlostí. A skutečně je tomu tak. Ze spojení větrů a harpyjí měli vznikat ti nejrychlejší z koňů. Nemá smysl v takové „genetické skrumáži“ hledat jakoukoli logiku. Oplodnění masou pohybujícího se vzduchu je stejně mýtické, jako jakékoli jiné neposkvrněné početí...

Harpyje na cestě k zapomnění

Vraťme se k nevděčné úloze, kterou mýty, pro změnu římské, harpyjím přisoudily. Jejich úkolem bylo trestat nespravedlivého, leč slepého krále Fínea. Jakmile hladov usedl k hostině, objevily se jeho trýznitelky a co mohly, to mu snědly, a co zbylo, to znečistily pokálením. Královo utrpení ukončili až hrdinové Kalais a Zétés, synové boha severního větru Borea a jeho manželky Óreithýie. Scénu ženy s křídly loupící jídlo slepému Fineovi můžete obdivovat třeba v The J. Paul Getty Museum, kde mají dramatickou scénu znázorněnou na keramice z roku 480 př. n. l. Jiné muzeum, tentokrát řecké Museo Nazionale Di Villa Guilia, se může pochlubit ještě starší keramikou – harpyje tam pocházejí z roku 550 př. n. l. Tyto „nestvůry“ byly poměrně častým námětem, což na první pohled nezní příliš logicky.

Proč by si lidé zdobili talíře a vázy něčím negativním a ošklivým. Leč stačí připomenout středověké umění Evropy s ohni pekelnými a je jasné, že v jistém druhu negativismu lidé nacházejí poněkud morbidní zalíbení. Nechystáte se do muzea si harpyje prohlédnout? Nevadí. Jejich popis se uchoval v Danteho Božské komedii. „Široká křídla, tváře lidských tvarů, na nohou spáry, břicho opeřené a k nářkům užívají zpěvu darů.“ Harpyje mají v legendách jen úkoly špatné, nečisté a nebo přinejmenším nepříliš povznášející. Jako například unášení duší zemřelých do podsvětí. Kolik taková duše vážila? Na první pohled řečnická otázka má jasnou odpověď. Současné harpyje si poradí s mrtvou váhou až devíti kil.

 A pak se řekne něžné pohlaví

Zatímco mýtické harpyje byly bytosti s ženskou tváří (a předpokládejme, že i ženského pohlaví), skutečné harpyje jsou draví ptáci jihoamerického kontinentu, přičemž samci jsou výrazně menší a výrazně slabší než jejich protějšky z řad „něžného pohlaví“. Harpyje pralesní (Harpia harpyja) patří mezi monogamní, tedy „věrné“ ptáky. Ovšem síla symbolů je v nás hluboko zakořeněná. Říct milovanému protějšku v ujištění své lásky „budu ti věrný jako harpyje“ by se nemuselo setkat zrovna se vřele láskyplnou odezvou. A nejedná se o žádné drobečky, rozpětí křídel může dosáhnout až dvou metrů. Ovšem i přes svou mohutnost dokáže rychle a obratně prolétat větvovím. Jakmile jejich hlavní potrava, opice, zaregistruje lovícího ptáka, okamžitě vřeštěním varuje zbytek tlupy. Ačkoli bývá pravidlem, že samice snáší 2 vejce, pár většinou odchová jedináčka. Ačkoli opice tvoří základ jídelníčku, nepohrdnou harpyje třeba lenochodem či některým z plazů. Existují dokonce spekulace o unášení lidských mláďat. Že by odtud pocházelo jejich jméno? Dětské duše by pak logicky musely skončit v temnotách záhrobí.

Ačkoli to vypadá, že harpyje jsou historickou památkou na antickou kulturu Říma či žijící postrach opic Jižní Ameriky, u nás se s ní denně lidé potkávají na obecním úřadě v Čejově. Nejedná se o žádnou zlovolnou úřednici, ale o harpyji zdobící obecní znak, což je v našich končinách velmi vzácný heraldický symbol.

 Topi Pigula

První pražské slůně živě ze ZOO Praha
TV PROGRAM
DNES V TVAutosalon Foto:
20.15
DNES V TVOhnivý kuře Foto:
20.15
DNES V TVdavinci 1. díl - Obrázek 3 Foto:
21.35

reklama