reklama

Nové umělé srdce přichází od vesmírných objevitelů

Umělé srdce Foto: Umělé srdceFoto: All

Srdce od evropských aeronautických společností v sobě kombinuje syntetické i biologické materiály.

Ačkoliv se první implantace umělého srdce podařila už v roce 1982 a četné pokusy jiných umělých zařízení zastávajících práci naší hlavní pumpy sahaly až do 40. let, vývoj v této oblasti nekráčí zrovna mílovými kroky. Změnit to má nejnovější evropský vynález od společnosti Carmat a aeronautické kospirace EADS.

Umělému srdci poručíš

V současné době sice existuje řada funkčních prototypů, do aktuálního příchodu "vesmírného srdce" od Carmatu však byl k dispozici pouze jeden skutečně bezpečný a funkční model, Total Artificial Heart od společnosti SynCardia. Ten byl sice implantován již 1200 krát, umělá srdce však stále platí za vrcholně exotickou komoditu. Lidí se srdečními chorobami jsou přitom jen ve vyspělém světě miliony.

Důvody absence mnoha efektivních srdcí jsou prosté – je extrémně náročné vytvořit spolehlivý přístroj, který den co den, minutu co minutu zvládne pracovat bez jediné chyby, zvláště v případě 35 milionů pulsů srdce. Tomu odpovídají i přísné regulační nároky státních institucí. Spolu s dalšími potížemi to znamená, že umělá srdce stále platí hlavně za berličky pro pacienty, kteří čekají na lidský transplantát.

Avšak zatímco Total Artificial Heart je čistě technický vynález, nejnovější srdce Carmatu se vyznačuje jiným designem. Základem srdce od Carmatu je však hybridní mix přírodních tkání kravího původu, spolu s umělými součástkami a efektivními senzory jde tak o nejpokročilejší umělé srdce vůbec. Vynález byl nyní shledán bezpečným a od roku 2014 ho čekají klinické testy.

S kraví tkání

Co přesně znamená organický komponent? Části srdce Carmatu v kontaktu s krví jsou z organických materiálů a tak šetrnější k tělu pacienta, který následně nevyžaduje dávky podpůrných léků. Konkrétněji jsou srdeční chlopně vytvořeny z kraví tkáně. Carmat rovněž reaguje na možnost zvýšené fyzické výkonnosti těla, například při pohybu. Uvnitř umělého srdce jsou totiž senzory, které detekují zvýšený tlak (čili větší poptávku po krvi) a upraví dle toho vlastní výkonnost pumpování.

Příznivce vesmírných letů navíc dozajista potěší, že nové umělé srdce Carmatu je produkt vesmírného výzkumu, konkrétněji vzešel ze spolupráce zmíněného Carmatu a evropské aeronautické korporace EADS, navíc čile podporované francouzskou vládou. V neposlední řadě se na vývoji podílel kardiochirurg Alain Carpentier, průkopník rekonstrukce srdečních chlopní.

Další vývoj umělých srdcí, které by snad v dohledné době mohly sloužit nejenom jako posledních záchrana čekatelů na transplantace, ale i jako přímá trvalá součást těla pacientů, tak utěšeně pokračuje. Rozhodně však Carmat ve snaze zrevolucionizovat medicínu není sám – ve vývoji jsou i další typy umělých srdcí, nejnovější šlágrem v odvětví je dokonce práce na srdci, které nebude krev pumpovat, ale namísto toho zajistí kontinuální cirkulaci.

Nejzajímavěji na tomto konceptu vypadá skutečnost, že hostitel takového srdce by neměl žádný tep...

Umělé srdce Carmatu není prvním a zřejmě ani posledním projektem, pod nějž se podepsal vesmírný výzkum:

  • Svůj podíl měly vesmírné technologie i na vývoji magnetické rezonance, ušního teploměru nebo notebooků – vůbec první notebook byl vyvinut soukromou společností speciálně pro potřeby posádek raketoplánů. Ovšem ne všechno, se co vesmírným objevitelům připisuje, je skutečně pravdou. Oproti mýtu tak ani teflon, ani čárové kódy nebo kouřové detektory nepocházejí přímo od agentury NASA či jejích bratrů. Užití v NASA však tyto vynálezy výrazně proslavilo a podpořilo tak jejich další šíření.
  • Nejvýraznější technické inovace našeho každodenního světa jsou tak především informačního charakteru – od globální navigace přes pokrytí internetu až po kapesní počítače může informatika do značné míry vděčit poptávce po miniaturizaci, nezbytné pro vesmírný let, stejně jako kapacitě relativně levně vynést na oběžnou dráhu komunikační družice. Stejně je na tom moderní meteorologie závislá na geostacionárních satelitech.
  • Třešničkou na závěr je pak městský mýtus ohledně "vesmírného pera". Legenda, kterou jste určitě také slyšeli, mluví o milionovém americkém výzkumu speciálního pera píšícího v nulové gravitaci – zatímco sovětští kosmonauti jednoduše používali tužky. Jako většina městských mýtů i tento je směsicí lží a polopravd. Americké "vesmírné pero", které skutečně existuje a může se hodit i pro psaní pod vodou a na znečištěný papír, vyvinula ovšem soukromá společnost a až následně ho prodala NASA za lidovou cenu tří dolarů za kus. Do té doby NASA i Rusové skutečně používali tužky, jejich volně poletující grafit byl však rizikovým faktorem pro elektroniku. 

Ladislav Loukota

První pražské slůně živě ze ZOO Praha
TV PROGRAM
DNES V TVHitlerova jaderná bomba Foto:
20.00
DNES V TVStrážci nebes Foto:
21.10
DNES V TVAutosalon Foto:
20.15
DNES V TVOhnivý kuře Foto:
20.15
DNES V TVdavinci 1. díl - Obrázek 3 Foto:
21.35

reklama

\n