reklama

Naše civilizace bezohledně likviduje nejcennější zdroj, co má. Jak dlouho to může vydržet?

Spálená země Foto: Spálená zeměFoto: Thinkstock

Trestuhodně mrháme tím nejcennějším, co máme. Proč? A dá se to nějak napravit?

Jezdíme kolem ní a ani si nevšimneme, že strádá. Že už je vlastně skoro mrtvá a jediný, kdo jí může pomoci, jsme my. O kom je řeč? O naší půdě. Vypadá to, že se nás to netýká, bydlíme povětšinou ve městech a pokud máme zahrádku, staráme se o ni přece dobře. Proč si neuvědomujeme, že ta chemicky přehnojená, pobledlá a erozemi zničená zem nás živí? 

O tom, proč naše zemědělství jde cestou minimalizace a rychlých výdělků na úkor naší živitelky, si v pořadu Kupředu do minulosti povídala Martina Kociánová s agrárním analytikem Petrem Havlem a farmářem a předsedou Aliance pro energetickou soběstačnost Pavlem Šichem.

 

Petr Havel: Říká se, že v dnešní době je půda jenom držákem na rostliny a ono to není daleko od pravdy. Zejména kvůli chybějící organické hmotě. Stav půdy je obrovským problémem České republiky a zdaleka ne jenom pro zemědělce. Protože víc jak 50 % veškeré zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí.

To mimo jiné znamená, že když u nás zaprší, tak se voda nevsákne, steče do koryt vodních toků a máme povodně. Nebo v opačném případě, když se nezadrží voda v krajině, tak máme sucho, protože klesá hladina spodní vody. Jestliže se dlouhodobě splavuje horní vrstva z polí, výsledkem je, že nemá dostatečnou kvalitu a nemá výnosy. Efektivita se dohání hnojivy. Na půdě začíná úplně všechno.

Martina: Pane Šichu, vy jste před třemi roky začal z bývalého JZD budovat rodinou a energeticky i potravinově soběstačnou farmu, takže vy jste tu půdu podědil. V jakém byla stavu?

Pavel Šich: My jsme přebírali půdu po intenzivním neboli konvenčním zemědělství. První rok jsme měli malé výnosy. Tak jsme začali pátrat, v čem je problém. V půdě jsme objevili nedostatek organické hmoty, nedostatek dusíku, fosforu, draslíku a podobně.

Nemůžeme se stát hned ekofarmou, protože ta půda je mrtvá. Začínali jsme tedy jako konvenční zemědělci a každý rok zvedáme podíl organického hnojiva, abychom do několika let mohli hospodařit úplně ekologicky. Když řeknu ekologicky, myslím přirozeně a šetrně. To znamená, že hnojíme kompostem, hnojem a digestátem . Každý rok oráme a snažíme se obnovit meziplodiny, čímž zaoráváme organickou hmotu a tím se snažíme tu zničenou půdu trochu nastartovat. Je to minimálně na dekádu.

Velký problém akciovek je, že v roční bilanci musí být v pozitivních číslech. Vždy existuje lákavá nabídka rozházet po poli ledek nebo zaorat anorganické hnojivo. Je to líbivé, jsou tam vysoké výnosy. Ale je to na dluh něčeho. Problém je, že akciovky mají půdu pronajatou. Smlouva je pro majitele nevýhodně postavená a má dlouhou výpovědní lhůtu. Majitel může jen koukat, jak se jeho půda „vybydluje“. Družstvo má výborné výsledky, ale na dluh té půdy.

Petr Havel: Když člověk nepracuje na svém, ale na pronajatém, je vždycky vztah k půdě horší.

Jak dlouho trvá obnova půdy a proč soukromí majitelé podepisují s velkými družstvy nevýhodné smlouvy? V čem je Česká republika v oblasti zemědělství jediná na světě?

Celý rozhovor si přečtěte nebo poslechněte TADY.

První pražské slůně živě ze ZOO Praha

reklama