reklama

Bezhlavý kohout Mike: fenomén mezi životem a smrtí

FOTO:Wikimedia Commons Foto: FOTO:Wikimedia CommonsFoto: All

Jen málokteré zvíře se stalo tak slavným, že o něm vyšel článek v časopise LIFE. Podařilo se mladému kohoutkovi jménem Mike.

Příběh bezhlavého kohouta Mika začal 10. září roku 1945. Tehdy se paní Clara Olsenová rozhodla, že na oběd bude kuře. Poslala svého muže, farmáře Lloyda Olsena, aby zabil jednoho mladého kohoutka. Pan Olsen kohoutkovi usekl hlavu – ale k jeho překvapení to zvíře přežilo.

A ne jen pár okamžiků – ale dlouho. Nejprve několik hodin, pak dní, nakonec týdnů a měsíců. Kohout pojmenovaný Mike bez hlavy přežil celkem 18 měsíců a stal se nejen zázračným zvířetem, o němž rok psaly všechny bulvární noviny Ameriky ale také tvorem, který posunul dál vědecké poznání.

Pan Olsen, šokovaný tím, že kohoutek úder sekyrkou přežil, se zpočátku rozhodl, že ho nechá zemřít. Jenže když přišel druhý den ráno do kurníku, kohoutek nejenže ještě žil, ale dokonce se snažil sezobnout zrní. Bez hlavy mu to samozřejmě nešlo. Lloyd Olsen vycítil příležitost a našel způsob, jak Mika krmit uměle. Pomocí kapátka mu vpravoval jídlo přímo do jícnu. Kohoutek mě nejraději směs mléka zrní.

Jak to, že kohout přežil?

Podle biologů, kteří Mika zkoumali, měl kohoutek jednoduše obrovské štěstí. Když mu pan Olsen usedl hlavu, minul krční tepnu. Kohout tak nevykrvácel. Protože mají slepice maličký mozek, nepodařilo se ho panu Olsenovi useknout celý. Slepice mají většinu důležitých funkcí (jako je dýchání, reflexy apod.) uložené v mozkovém kmeni – nejdolnější části mozku. A tu pan Olsen neusekl…

Důležité části mozku a jedno ucho zůstaly zachovány a Mike tak žil vlastně docela normální život. Dokonce se pokoušel kokrhat-ale to mu příliš nešlo. Vydávat spíš bublavé zvuky, jimiž děsil lidi.

Továrna na peníze

Mike se stal brzy slavným nejen v městečku Fruita, kde Olsenovi žili, ale po celém Coloradu a postupně i po Spojených státech. Lloyd Olsen na tom dokázal docela dobře zbohatnout. Vozil kohoutka po poutích a vybíral za možnost spatřit tento div světa velké peníze. V době největší slávy dokázal kohoutek Mike vydělat svému pánovi 4 500 dolarů za měsíc – kdybychom to přepočítali na dnešní peníze, tak to odpovídá částce asi milionu korun! Cena kohouta byla asi dva miliony korun.

Kohout Ameriku zaujal tolik, že o něm vyšly reportáže i v tak prestižních časopisech jako Times nebo Life. A rozhodně to nebylo v době, kdy by se nic zajímavějšího nedělo: uvědomme si, že právě v době kohoutovi dekapitace končila II. světová válka… Stinnou stránkou Mikeovy popularity byli jeho napodobitelé. Spousta Američanů se pokusila na slávě bezhlavého kohouta přiživit – a tak schválně sekali svým kohoutům a kuřatům hlavy špatně. Mnoho zvířat kvůli tomu úplně zbytečně trpělo, ale žádné nepřežilo víc než jeden den.

Smrt kohouta

Kdyby kohout Mike nezemřel nešťastnou náhodou, když si pan Olsen jednou zapomněl krmící a čistící soupravu, mohl žít ještě mnohem dále. I tak je však úžasným dokladem toho, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. Kohoutek žil s hlavou pět a půl měsíce, bez hlavy celých 18 měsíců.

Přestože Mike zemřel, žije vlastně dál - přinejmenším jako legenda. Například v jeho rodném městečku Fruita každoročně koná Oslava bezhlavého Mika. Samozřejmě v den, který připomíná výročí stětí jeho hlavy...

První pražské slůně živě ze ZOO Praha

reklama

\n